Kapitola 4 - Kdo jsi?

4. listopadu 2014 v 17:39 | Caroll
Tak jo, je tu slíbená další část. Jde to pomalu, mívám hodně záseky, ale nuda při nemoci dělá své. Taky si hledat informace, abych nenapsala nějakou pitomost není lehký. Ale užijte si tuhle část. ^^
PS: A je nový poster pro tuhle povídku. ^^



Kapitola 4 - Kdo jsi?
(pohled Dimitrije)

Můj život už od počátku nebyl nijak růžový. Vyrůstal jsem jako jediný chlap v jinak ženské domácnosti, ale nestěžoval jsem si. Náš morojský otec nás navštěvoval jednou za rok a téměř každá návštěva probíhala stejně. Přijel, všechny nás seřval, zmlátil mámu a s pivem se usadil v obýváku.

Nesnášel jsem na něm všechno. Jeho nechutný vzhled, chování, hlas a dokonce i jeho smrad. Byl přesným opakem jeho matky - mojí babičky - Jevy. Ona byla rázná, mocná, žádné ořezávátko a každý z ní měl respekt. Otec se snažil být panovačný, chytrý a takový ten typický morojský otec, který má svou rodinu na háku a ukazuje ji jen tehdy, kdy se mu to hodí.

Moje matka Olena byla milá a chytrá žena, ale bohužel pro ni hloupě hodná. Ani nezkoušela proti němu bojovat, jinak by nám přestal přispívat na živobytí.

Ale jednoho dne to přehnal. Bylo mi tehdy třináct let, už přes rok jsem studoval na Vampýrské Akademii v Moskvě a jednou za čas jsem přijel na víkend domů. Ten víkend zrovna přijel i on. Přijel v pátek večer, jako vždy ožralý, páchnoucí a otravný. Naštěstí měl v sobě tolik alkoholu, že nás ani nestihnul seřvat a rovnou sebou plácnul na gauč a hned usnul. Ale ráno dalšího dne si to - podle něj - musel vynahradit.

Doslova nás vytáhl všechny z postele, kromě nejmladší sestry Viktorie, která byla ještě moc malá. Aspoň měl nějaký ten rozum. Má stejně stará sestra Karolína byla naštěstí na dívčím internátu. Usadil nás v kuchyni a hned spustil svůj tradiční monolog o tom, jak jsme zbyteční a k ničemu. Začal matkou, která se rozhodna ho utnout s tím, že mu půjde udělat snídani.

Poté se však začal navážet do mé mladší sestry Soni. Vřelo to ve mně a moje mysl doslova křičela vzteky. Soňa začala plakat a nakonec s nářkem vyběhla z místnosti a máma hned za ní ji utěšovat. V tu chvíli jsem ucítil něco zvláštního. Jakoby v pokoji byl ještě někdo. Zvedl jsem zrak od desky jídelního stolu, ale kromě mě a křičícího otce na mě jsem nikoho dalšího v místnosti neviděl. Ale cítil jsem ji. Ji? Ano, ji. Byla to žena, alespoň jsem si tím byl jistý. Cítil jsem její pohled a skořicovou vůni. Ale nemohl jsem se na ni pořádně soustředit kvůli otci.

Tak jsem se na něj přes stůl vrhnul a pěstí ho srazil k zemi. Neměl ani šanci zavolat si na pomoc svůj živel - zemi, protože jsem ho okamžitě začal mlátit hlava nehlava. Zrak jsem měl rozmazaný, ale i přesto jsem po chvíli viděl krev, která mě donutila přestat. Namáhavě jsem se zvedl od skučícího otce.

"Už nikdy neublížíš mojí matce. Nikdy. A jestli se tady ještě někdy ukážeš, tak něco zažiješ. A teď padej!" Zařval jsem. Otec se se strachem v očích klopýtavě zvednul a rychlým kulhavým krokem odešel.

Zadýchaně jsem se posadil, zíral na své zkrvavené ruce a snažil se uklidnit. Jak se mi zklidňoval dech, cítil jsem, že cizí přítomnost pomalu mizí. Rychle jsem se zvedl a zamířil do obývacího pokoje. Nevěděl jsem proč, jednoduše mě to tam táhlo. Mou pozornost zaujala postava, kterou jsem zahlédl venku skrz okno. Přiběhl jsem k němu právě včas, abych alespoň zahlédl ženu v kabátu s dlouhými tmavými vlasy vlajícími okolo, jak se vznáší… Počkat vznáší?!, uvědomil jsem si … Ze země a mizí pryč. Neměl jsem ponětí, kdo to je, ale tušil jsem, že ji ještě potkám. A ne jednou. Stále jsem cítil její vůni a nechtěla se mě pustit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leleia leleia | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

Konečně :D pravidelné kontrolování se vyplatilo :D Super kapitolka, Dimitrij byl úžasnej už zamala :3 těším se na další :)

2 Kléir Kléir | E-mail | 13. prosince 2014 v 22:11 | Reagovat

€: Awwww to je tááák super :3 :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama