Tíha Minulosti (KakaSasu)

14. září 2014 v 14:49 | Caroll |  Jednorázovky
Zdravím! Další týden uběhl jako voda a já se rozhodla se s vámi podělit o jednu z mých prvních jednorázovek.
Postavy z: Naruto
Svět: Reálný
Pairing: KakaSasu, ObiKaka
žánr: Depresivní, smutné, lehké psycho
Upozornění: Shonen-ai (kluk+kluk), náznak yaoi (kluk+kluk+sex)


Deštivé kapky bubnují do okenního parapetu. Poslední opozdilci Konožské vysoké školy se smíchem ve tváři vbíhají do budovy a skáčou do posledních kaluží. Celé to dění sleduje z okna šedovlasý muž, co je na oné škole profesorem posledního ročníku. Ročníku, do kterého chodí i jeho milenec, premiant školy Uchiha Sasuke. Ozval se zvonek, Kakashi si vzal svoje věci a zamířil na výuku.

Jakmile vešel do třídy, hluk utichl. Všichni z něj měli respekt. Byl to jeden z nejpřísnějších vyučujících. Dovolil žákům, aby se posadili a hodina japonského jazyka mohla začít.

Většina dávala pozor, ale pár flákačů se znuděně dívalo na počasí venku, zatímco učitel vysvětloval novou potřebnou látku. Nejvíce dávaly pozor dvě velké černé oči, v kterých byl smutek, zklamání a láska. Věděl, jako jediný ze třídy, jaký jejich třídní doopravdy je, miloval ho, ale zároveň ho nenáviděl. Kvůli tomu, že ho zanedbával a často na něj zapomínal.


Zbytek dne byl nudný, jako vždy. Jen samé učení, zkoušení a písemky. Černovlásek si každou chvilku myslel, že se ukouše nudou, ale dočkal se konce.

Zazvonilo. Mladý Uchiha nezamířil, jako vždycky, nenápadně do učitelova kabinetu, ale rovnou domů. Věděl, že to nemá cenu. A měl pravdu.

Hatake Kakashi unavený svou prací, se sesunul do pohodlného černého koženého křesla uprostřed malé místnůstky, které se obvykle říkalo kabinet. Nebyla to ničím zajímavá místnost. Obrazy s historickými výlevy visely na vybledlých krémových stěnách. Poměrně velký pracovní stůl s velkými zásuvkami a s neskutečně mnoha dokumenty, jako například sešity žáků, domácí úkoly či písemky. Na stole ležela i prázdná sklenice od Saké a vábila k dolití, ale profesor si jí nevšímal. Byl příliš zaneprázdněný prohlížením si fotky se dvěma muži, kterou každý den vytahoval z tajné přihrádky hned v prvním šuplíku na zámek. Na oné fotce s hnědým ohmataným rámem byly dvě osoby. Jedna z nich byl on sám, a ta druhá muž jménem Obito Uchiha. Jeho bývalý přítel a zároveň Sasukeho vzdálený příbuzný.

"Proč na tebe nemůžu zapomenout? Protože tě pořád miluju." Mumlal si pro sebe.Tentokrát opravdu vytáhl lahev Saké a dolil si. Ve škole byl pochopitelně alkohol zakázán, proto taky si vždy do školy nesl v tašce. V kabinetu na to mohly, přijít uklízečky.

Plynule si lokl ze skleničky hořké tekutiny. Vnímal jen pálivý nápoj ve svém hrdle a dokonalé šťastné tváře na obrázku. Uvědomoval si Sasukeho bolest, jež způsoboval tím, že pořád do jejich vztahu pletl Obita a předchozí city. Byly ale příliš silné, nedalo se proti nim bránit. Zároveň nemohl opustit toho rozkošného černovlasého chlapce.

+++

Sasuke zklamán a naštván dorazil domů. Mrzelo ho, že se ho Kakashi ani nepokoušel zastavit. Věděl o jeho citech k Obitovi a šíleně ho to bolelo. Několikrát se snažil pomoci zapomenout, slýchával sliby o tom, že se pokusí zapomenout, ale on sám věděl, že se to nikdy nestane. Nevěděl, co dělat. Miloval Kakashiho a zároveň ho nesnášel.

Sundal ze sebe černý kabát, který následovně pověsil na věšák. Na okamžik pohlédl na svůj odraz v zrcadle, prohrábl si promočené vlasy, zul boty a zamířil do ložnice. S čistým oblečením vytaženým ze skříně se vydal do koupelny. Shodil ze sebe mokré oblečení a zalezl pod sprchový kout. Nechal po svém vypracovaném těle stékat horké proudy vody. Přemýšlel a zvažoval budoucnost, rozhodnutí.

Asi po půl hodině se natáhl pro ručník, vypnul, už studenou vodu, osušil se, oblékl a šel si lehnout. Nedařilo se mu usnout, při pomyšlení, že zítra bude zase trpět samotou, ale myšlenky mu natolik zatemnily rozum, že za pár vteřin usnul.


Brzy ráno se probudil celý polámaný ze spaní v točivém křesle, ale to nebylo nic oproti tomu, jak mu třeštila hlava. Prázdná lahev od Saké ležela v menší kaluži na zemi a sklenička jakbysmet. Pokusil se postavit, ale hned zaskučel bolestí a spadl zpět do křesla. V klidu počítal do deseti a zkusil to znovu. Motala se mu hlava, ale už to bylo lepší, než před chvilkou. Sehnul se pro lahev a skleničku. Zastrčil je do tašky přes rameno. A pohlédl na hodiny. Půl páté. Nejvyšší čas zmizet dříve, než přijdou uklízečky a uvidí ho tu neupraveného s kocovinou.

Zasekl se s rukou na klice. Pohled mu padl na prasklý obrázek na zemi. Pomalu k němu přešel a strčil si ho do tašky. Rozhodl se zapomenout. Rychlým a svižným krokem zmizel ze školy.

Došel až pod velmi vysoký most, kde většinou přebývali jen bezdomovci. Ale takto brzo ráno tu nebyla ani noha. Všichni byli někde krást nebo žebrat. Přešel k jedné z popelnic, kde si rozdělávali oheň. V ruce držel kanistr benzínu a onen obrázek. Chvilku se ještě kochal pohledem na něj a pak ho hodil dovnitř. Odšrouboval víčko od kanistru a štědrou dávkou jej zalil. Z kapsy vytáhl stříbrný zapalovač s motivem jing jang draka. Párkrát přejel palcem po zubatém dvoj kolečku, než se zapalovač konečně rozhořel. Hodil ho k ostatním věcem do popelnice, a sledoval, jak jeho poslední vzpomínka mizí.

Zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl, jakoby se právě dostal z vězení.

"Teď musím napravit, co jsem způsobil." Zašeptal do ticha a zamířil ke svému jedinečnému černovláskovi domů.


"Crrrr." Ozývalo se Uchihovým bytem. Ten jen otráveně pohlédl na hodiny. Pět hodin. Zničeně si povzdechl a vysoukal se z postele. Bos zamířil ke vstupním dveřím, stlačil kliku a než vůbec mohl zjistit, kdo ho vyrušuje tak brzy ráno, už byl přitlačen ke zdi a vášnivě líbán. Překvapeně a zároveň naštvaně se díval do napůl zahalené tváře svého milence, který ho v posledních týdnech tolik zanedbával. Nezapojil se do polibku, ale ani se nebránil. Když šedovlasý skončil, přistála mu na tváři Sasukeho dlaň. Kakashi jen překvapeně zamrkal a podíval se na svého přítele, co to má znamenat.

"Týdny mě ignoruješ. Týdny se mi vyhýbáš. Přijdeš za mnou, jen když se ti to hodí. A ty čekáš, že po tom všem ti skočím kolem krku?" Prskal Uchiha naštvaně.

"Rozhodl jsem se tentokrát všechno opravdu napravit. Už nejsou žádné vzpomínky, ke kterým bych se vracel. Zbavil jsem se jich. Tentokrát to už myslím opravdu vážně. Už tě nezklamu." Pravil učitel dotčeně.

Sasuke zkoumal jeho tvář. Snažil se najít kousek nějaké přetvářky, nějakou lež, ale našel jen pravdu a prosbu. Chvíli ještě uvažoval, a pak se rozhodl.

"Poslední šance. Jen se byť slabikou zmíníš o minulosti, je konec. Rozumíš?" Prohlásil nakonec. Přece jen ho stále miloval.

Na Hatakeho tváři se rozlil šťastný a vděčný úsměv. Popadl svého milence do náruče a odnesl si ho do ložnice.

Ten den školu úplně vypustili z hlavy. Kakashi pro jistotu zavolal ředitelovi, že mu není dobře a už si po celý den užíval Sasukeho přítomnosti. K večeru se Sasuke probudil. Na chvilku se lekl, když ho už neobjímali Kakashiho paže, ale pak mu zrak spočinul na otevřené dveře balkónu. Vrávoravě vstal a nakoukl z oněch dveří. Kakashi seděl opřený o zábradlí a shlížel na hlučné město pod sebou.

"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se ho Sasuke s trochou obav v hlase. Šedovlasý pohlédl na černovlasého. S úsměvem vstal a vlepil mu jeden z mnoha dravých polibků. "Stačí jako odpověď?" Zašeptal, opírajíce se čelem o to jeho.

"Bohatě." Odpověděl. Znovu se políbili, bylo jim jedno, jestli je z venku někdo vidí.

"Půjdeme spát?" Zeptal se Sasuke. Kakashi jenom přikývl a odnesl ho.


Ráno se šedovlasý vzbudil jako první. Chvilku se kochal pohledem na spícího Uchihu, dokud nevstal a nezamířil do koupelny. Opláchl si obličej v umyvadle a pohlédl na sebe do zrcadla. Málem ho ranila mrtvice, když v odrazu zrcadla neviděl jen svoji tvář.

"O-Obito?" Optal se zděšeně, stále zírajíc do odrazu. Odraz se jen usmál, zatřepotal a rozplynul se. Kakashi ještě chvilku zíral na místo, kde před chvilkou stál jeho mrtvý bývalý přítel. Poté zatřásl hlavou, ještě jednou si opláchl obličej a šel zpět za Sasukem, který stále spal. Přitulil se k němu a políbil ho do vlasů. Chlapec se lehce zachvěl. Zlehka pootočil hlavu a pohlédl na Kakashiho. Hatake otevřel oči a prodělal další šok. Místo tváře Sasukeho se tu znovu objevil Obito.

Šedovlasý s tlumeným výkřikem vyskočil z postele a začal třást hlavou. "To se mi zdá, je to jen sen…" Osoba na posteli se narovnala.

"Kakashi, děje se něco?" Nebyl to však Obitův hlas, nýbrž Sasukeho. Hatake párkrát zamrkal, než se Obitův obličej vytratil a vrátil se zpět ten Sasukeho, který na něj nechápavě hleděl. "Co se stalo?" Zeptal se mladý Uchiha. "N-nic… Jen… Zlý sen." Tep se mu pomalu uklidňoval. Opatrně si vlezl zpátky k Sasukemu, vzal ho kolem ramen a opřel se s ním o polštáře. Uchiha spokojeně vydechl a přitulil se těsněji ke svému partnerovi, zatímco Kakashi musel neustále přemýšlet. Co to mělo znamenat?


Od té doby Obito pronásledoval Kakashiho všude. Úplně všude. Na ulici, ve škole i doma. Někdy na něj mluvil nebo se spíš pokoušel mluvit, ale nikdy nevydal žádný zvuk. Šedovlasý z toho začal pomalu, ale jistě, šílet.

A Sasuke si toho začal všímat. Dokonce se začínal bát, být s ním v jedné místnosti. Když došlo k jejich milostným hrátkám, byl agresivní a hrubý. Záleželo mu jen na vlastním uspokojení. A co ho štvalo nejvíce? Říkal mu Obito.

Když mu Sasuke řekl, že ho opouští, tak se rozbrečel, začal slibovat i vyhrožovat, ale Uchiha se již rozhodl. Popadl sbalené kufry, sám nevěděl, kam půjde. Napadl ho jeden jeho spolužák, roztomilý a stejně osamělý blonďák. Zamířil tedy k jeho bytu.

Kakashi seděl na posteli. Byl celý zpocený a prudce oddechoval. Hleděl na své zakrvavené ruce, nevnímal binec, který okolo sebe způsobil. Kusy dřeva ze skříní, sklo ze zrcadel a oken. V dálce slyšel houkání sirén, ale ani to pořádně nevnímal. Po chvilce zvedl zrak a zadíval se do průhledné tváře stojícího muže před ním. Ten k němu přiklekl a jako tolikrát se pokoušel promluvit. Tentokrát úspěšně.

"Myslel sis, že na mě zapomeneš? Jsi slaboch, Kakashi. Pouhý slaboch, který se nedokáže smířit sám se sebou. Zabil jsi mě, a ty to víš. Jsi blázen, proto mě vidíš. Dořekl černovlasý tak povědomým sametovým hlasem a přesto tak vzdáleným a chladným. Po chvilce šedovlasý ucítil náraz a jeho svět potemněl.

Křiklavě bílá osvětlená chodba plná dveří, z kterých se ozývaly nejrůznější výkřiky a bláboly. Pouze za jedněmi bylo hrobové ticho. Byla to malá místnůstka, jako každá jiná, s postelí, zrcadlem, umyvadlem a záchodem. Na posteli seděl Hatake Kakashi, po rukách měl jizvy a nepřítomně hleděl před sebe. Nevnímal okolí, snad ani nechtěl, byl zahlouben sám do sebe. Zpoza dveří ho pozoroval pár černých smutných očí, nechtěly, aby to tak dopadlo. Vedle něj stál muž v bílém plášti.

"Promiňte, pane Uchiho, ale nesmíte za ním. Je pořád vysoce nebezpečný, když rozmlátil celý byt a snažil se podřezat." Prohlásil doktor a listoval v deskách. "Máte ještě 5 minut." S pokývnutím odešel a nechal černovlasého sám stát u dveří. V tom se jejich oči setkaly. Kakashi kulhavě přešel k malému okýnku ve dveřích a zkoumavě se zahleděl do tváře druhého.

"Obito?!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 3. října 2014 v 10:47 | Reagovat

Tyjo, to bylo psycho O_o Ale zajímavej námět, škoda že je to krátký, chtěla bych vědět, jak to bylo s tím Obitem a proč ho zabil =D

2 leleia leleia | E-mail | Web | 26. října 2014 v 21:01 | Reagovat

Tohle bylo úžasný. Kakasasu a ještě k tomu šílenej Kakashi :3 Neplánuješ pokračování? :D

3 An An | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 15:03 | Reagovat

Pane jo... chudák Sasuke, je mi ho opravdu líto =( Tahle povídka ve mě zanechala hluboký dojem, smekám =O Jen škoda, že to dopadlo takhle smutně =(

4 andelsmrt andelsmrt | 15. prosince 2014 v 16:04 | Reagovat

Yáááááy €: Užasné :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama