Láska k mrtvole - 2.část

29. srpna 2014 v 12:03 | Caroll |  Láska k mrtvole (SasuSaku)
Další část. ^^ Pomalu se nám to rozjíždí.



Láska k mrtvole - 2.část

2.Nová práce
Píp, píp, píp. Ozývala se malá krabička s cílem udělat, co nejvíce hluku. Růžovlasá dívka do ní otráveně třískla, až se budík rozpadl na zem na malé kousíčky. Dívka si zničeně povzdechla a vyhrabala se z vyhřáté postele. Nechala budík na zemi a zamířila rovnou do koupelny. Vysprchovala se opět ledovou vodou, vyčistila si zuby, převlékla se a vešla přes ložnici do kuchyně. Postavila vodu na čaj a čekala, dokud se neuvaří. Jakmile se ozvalo cvaknutí, zalila si svůj nejmilejší jahodový čaj a vydala se s ním ke stolu, kde už měla připravený rohlík s máslem. Rychlostí blesku to do sebe naházela, popadla tašku přes rameno a vyrazila.

Na parkovišti našla svého milovaného Opla Astru a jela směr nemocnice. Byla to obrovská bílá budova velká asi jako vesnička. Před ní už čekala nejlepší kamarádka Hinata. Přivítali se objetím a vešli do budovy. Šli směrem na ARO - na místo pacientů s nejvážnějšími problémy.

"Zavedu tě nejdřív za Kakashim. Je na našem oddělení primářem. Ukážeš mu svá doporučení. Určitě tě vezme." Říkala cestou Hinata.

"Seš si tím jistá? Nerada bych spoléhala na jeho souhlas. V obchodě už jsem dala výpověď." Pochybovala Růžovláska. Hin jí dala ruku kolem ramen.

"Neboj. Jestli řekne ne, tak si ho podám. Nemám sice silný hlas, ale respekt ze mě má." Mrkla na ni.

To Sakuru uklidnilo. Chvíli kličkovali chodbami, až se zastavili u jedněch dveří. Na dveřích byla jmenovka Hatake Kakashi, primář. Zaklepali a po vyzvání vešli. Vypadalo to tam jinak, než Sakura čekala. Myslela si, že budou všude skříně s léky a dokumenty a všechno v zašlém stavu, ale bylo to přesně naopak. Stěny byly rudé a nábytek černé barvy. Za skleněným stolem, na kterém byl notebook, seděl muž se šedými vlasy do všech světových stran a masku přes obliček tak, že mu byly vidět jen oči. V ruce držel knížku a četl si. Jakmile vešli, vzhédl od knížky a odložil ji.

"Už jste tu. Posaďte se."

Sedli si do kožených křesel.

"Dej mi své doporučení." Přikázal.

Sakura celá rozklepaná podala dvě obálky.

"Nebuď nervózní. On je takový na všechny." Pošeptala Hinata své kamarádce, která přikývla. Zatímco Kakashi studoval dopisy, Sakura se snažila zklidnit svůj tep.

Po chvilce odložil obálky na stůl.

"Máš hodně zajímavá doporučení. Chci se ještě ale na něco zeptat. Na tvou rodinu."

Zalapala po dechu. "M-mou rodinu?"

"Ano. Jen chci vědět, že rodina nebude narušovat tvůj pracovní rozvrh. Kdyby sis musela někam odskočit, tak se musíš domluvit s vrchní sestrou. Rozumíš?"

"Hai."

"Výborně. Hinata tě teď provede a dá ti oblečení na práci. Můžete jít." Dívky se zvedly a zamířily k východu. Doporučení mu tam nechaly, aby ho mohl uložit do její složky. Hinata Sakuře předala oblečení dle její velikosti a chystala se ji provést, ale Sakura ji zarazila.

"Hin. Nechci tě zdržovat v práci. Děkuju ti moc, že si mi tady sehnala místo. Budu ti nadosmrti vděčná. Ale prošla bych si to tu sama, jestli nevadí." Hin se na ni usmála.

"To víš, že nevadí. Pak přijď na sesternu, co je na tomhle patře." Objali se a každá šla svou cestou. Hinata se šla ohlásit vrchní sestře Anko a Sakura zamířila na obchůzku. Cestou zdravila doktory, doktorky i pacienty a snažila si zapamatovat jejich tváře. Došla na konec ARO oddělení a začala zkoumat pacienty. Představovala se jim a četla jejich karty. Občas se s někým zapovídala. Zapamatovala si jména všech pacientů.

Zbývaly poslední dvoje dveře. Zaklepala na první, na kterých bylo napsané: Sabaku no Gaara, Rock Lee a Uzumaki Naruto. Ozvalo se tříhlasné 'dále' a vešla.

"Zdravím. Jsem Sakura Haruno a jsme tu nová sestřička. Seznamuju se s pacienty. Dovolíš?" Přešla k rudovlasému chlapci a podívala se na jeho kartu.

"Vzácná nemoc, při které necítí bolest. Žádný odborný název. Sabaku no Gaara?" Tázavě se podívala na chlapce.

"Jo," ozval se blonďák. "Tuhle takzvanou 'nemoc' máme všichni na tomhle pokoji. Musí nás mít pod dohledem, aby se nám něco nestalo. Třeba kdybychom si zlomili nohu a nevěděli o tom, mohla by se nám tam zanést infekce a umřeli bysme."

"Já vím, co by se mohlo stát. Ty budeš Uzumaki, že?" Podívala se na blonďáka. Zrudnul.

"J-jak to víte?"

"Tykej mi. Tvůj otec, policista, je Namikaze Minato. Jste si dost podobný."

"A-aha."

"Já jsem Rock Lee." Řekl kluk se sestřihem podle hrnce a hustým obočím jako psí ocas.

"Já vím. Tvůj otec, Maito Gai, je psichyatr. Jste si taky hodně podobní," Zasmála se. "A stejně posedlý mládím." Řekla růžovláska při pohledu na kresbu nad ním s názvem "Síla mládí".

"Už budu muset jít kluci. Uvidíme se na vizitě." Zamávala jim a s úsměvem ve tváři vyšla z pokoje. Zbýval poslední. Došla ke dveřím a podívala se na jmenovku.

"Uchiha Sasuke." Četla nahlas. Zaklepala. Nic. Potichu otevřela dveře a nakoukla. Když viděla spící osobu, vešla. Uprostřed cesty k posteli se zarazila. Přejel jí příjemný mráz po zádech a zorničky se jí rozšířily údivem, když uviděla tvář oné osoby. "Anděl," pomyslela si. Přiměla se k pohybu a došla k jeho kartě.

"Hluboký kómat. Už dva a půl roku. Uchiha Sasuke..," četla nevěříčně. "Doporučení: Mluvit s ním." Znovu se podívala na tvář spícího anděla, dokud někdo nevešel.


Názor? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leleia leleia | E-mail | Web | 26. října 2014 v 21:20 | Reagovat

Původně jsem chtěla komentovat až u poslední kapitoly, ale nedalo mi to :D nejenže mě dostávaly ty tvoje závorky, ale Gai jako psychiatr? :D to sedí.
Jinak jsem asi jediná (zvrhlá, zvrhlá leleia) kdo čekal nekrofilii? O_O teda jenom ze začátku, ale přece :D

2 Caroll Caroll | E-mail | Web | 26. října 2014 v 21:50 | Reagovat

Jednoduše "Síla mládí" jede. :D Podle názvu si to nejspíš řekla většina lidí a rovnou si řekla, že takovou prasárnu číst nebudou, ale "k mrtvole" je jen obrazně řečeno, jak vidíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama